„Sklo funguje jako dokonalý záznamník pomíjivých časoprostorových situací a má schopnost podávat o nich trvalý důkaz. Beton si naopak zachovává svůj původní tvar za všech okolností. Soustředím se na kontrast těchto dvou materiálů, kde se právě křehké sklo stává aktivním dějovým činitelem a beton hlavním statickým pilířem objektu. Z jejich vzájemného vztahu vzniká velké napětí, které se ve svých dílech pokouším výtvarně využít.“

Luba Bakičová (* 1985) je absolventkou Ateliéru sklo na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Její trojrozměrná díla mají rysy exaktního, objektivního experimentu. Metodicky prověřuje chování materiálů, jejich vlastnosti v extrémních situacích a jejich fyzikální proměny, často na bázi destrukce. V objektech využívá žáruvzdorných materiálů v kombinaci se sklem. Sklo zde přestává být reprodukčním materiálem a stává se v průběhu experimentu médiem, které aktivně dotváří autorčiny výtvarné záměry.